1951 - zbořit!

V r.1951 vše spěje k rozhodnutí zbudovat poblíž hranice průsek až dvacet metrů široký, vztyčit ploty z ostnatého drátu a na nejexponovanějších úsecích do nich pouštět elektrický proud. Je zajímavé, že pruh vykáceného lesa se zřídil i na hranici s bývalou NDR, kterou jak známo obývali ti "hodní" Němci. Bylo to údajně kvůli tomu, že přes NDR a následně přes tehdy ještě volně přístupný Západní sektor Berlína utíkali lidé. Zda-li i zde byly dráty, se mi nepodařilo zjistit. Rozhodně zde už ovšem nebyly po změnách v systému ostrahy na přelomu 60. a 70-tých let.

Abyste si udělali představu - ze začátku (a i dlouho v průběhu doby) se "dráty" rozhodně netáhly od Aše po Bratislavu, ale byly umisťovány podle rizikovosti daného úseku. Podíváte-li se na mapu, můžete si udělat představu, kde to bylo. Některé vesnice na jižní Moravě se nacházeli jen pár desítek metrů od st. hranice a vzhledem ke skladbě obyvatelstva (a i z národohospodářského hlediska) nebylo možno provést to, co se udělalo ve vesnicích na Šumavě a Českém lese.

Zde po odsunu převážně německého obyvatelstva došlo k pokusu osídlit některé vybrané vesnice např. Rumunskými Čechy (Nové údolí u Volar), resp. maďarskými Slováky (Pohoří na Šumavě), avšak tyto pokusy skončily naprostým fiaskem. Rumuni se zčásti vrátili do vlasti nebo do vnitrozemí a Slováci z Pohoří? Rovnou do Bavor.

Navíc některé z vesnic v Českém lese a na Šumavě ani dost dobře osídlit nešlo. Viz mapa. Například Přední Zahájí u Rozvadova mělo společnou ulici s německou vesnicí (hranice zde procházela středem hospody!!). A takové vesnice prostě osídlit (spíš uhlídat) bylo vyloučené. Proto bylo rozhodnuto je zlikvidovat a zbylé obyvatelstvo rozptýlit po okolních obcích.

Na Moravě byla přece jen situace trochu jiná. Obyvatelstvo převážně české (nebo moravské?) národnosti, úrodná půda, a ještě další faktory rozhodly, zbudovat na jaře roku 1951 za vesnicemi Ženijně technické zabezpečení státní hranice – tzv. Železnou oponu. Viz mapa a foto.

Autorem tohoto nápadu je Ludvík Hlavačka, kterého se mimo jiné i za tento čin spolu s Aloisem Grebeníčkem dnes ÚDV marně snaží dostat před soud. V závislosti na exponovanosti místa tvořily "Železnou oponu" ostnaté dráty na dvoumetrových kůlech ve tvaru T, až ve třech řadách za sebou, na zemi doplněných kotouči ostnatých drátů a na bývalých přeshraničních stezkách i betonové protivozidlové jehlany. VIZ OBR A do toho proud. Ale jen někde. V těchto případech byly dráty na kůlech upevněny pomocí velkého množství bílých porcelánových izolátorů, dodávajících celému úseku vpravdě hororový nádech.

Signalizace narušení byla v začátcích budována zpravidla jen na základě dovedností jednotlivých posádek a někdy ji tvořily dráty těsně u stěny (nebo na ní-v závislosti na tom, zda byl přítomen el. proud), které reagovaly na zkrat a vzhledem k tomu, že byly sestavovány do někalikasetmetrových segmentů, bylo možno poměrně přesně určit místo narušení.

Elektrický drátěný zátaras (EDZ) byl zpravidla pod proudem pouze v noci.

V případě narušení vysokonapěťového úseku, se určovalo místo narušení jako když se určuje porucha na dálkovém elektrickém vedení. Elektrikáři znají.

Vysoké napětí bylo získáváno pomocí transformátoru z veřejné sítě, který ji podle potřeby (a druhu přívodního vedení) snižoval, či zvyšoval na hodnotu 15000 V na začátku napájeného úseku, která klesala až na 5000 V na konci úseku.

pokračování - posílit