Podoteky Krále ŠUMAVY

Pro ty z vás, co se rádi vracíte k filmu či knize Rudolfa Kalčíka „Král Šumavy“, tu mám tip na výlet po jeho stopách.

Král Šumavy totiž skutečně existoval (ono jich vlastně bylo po celé Šumavě více) a to přímo v v knize uvedené lokalitě Hamry, což je vlastně Kvilda.

Jak to tedy bylo, a kudy chodíval Král do Bavor a zpět?

Králem Šumavy je zde míněn Franz Nowotny (Kilián), sudetský němec odsunutý po roce 46 do Bavorska. Už za první republiky si čas od času přivydělával pašováním přes hranici a po odsunu se do své bývalé vlasti čas od času vracel. Jeho schopností si brzy všimla CIC (předchůdkyně CIA) a za tolerování občasného „paše“ pro ni převáděl Kilián agenty k nám a pronásledované lidi od nás. Podle svědectví Josefa Peka v jeho knize „Kronika šumavských hvozdů“, vedla jeho trasa od domů u bývalé cihelny U sloupu, na výpadovce z Vimperka na Kašperské hory (je to křižovatka cca 2 km za Vimperkem.) směrem přes lesy na stráních kopců Jilmová, Kamenná hora, k Medvědímu potoku, po jeho překročení pak okolo Michlovy hutě vzhůru mezi kopci Kamenná a Bukovec, směrem na Nový svět. Zde stezka (v pozdějších materiálech StB označená jako kanál 54) překračovala silnici z Borových lad do Nových Hutí (rodiště Franze Nowotneho) a vydávala se přes Chalupské slatě k Janské hoře a pod ní rozložené osadě Františkov. (Zde je třeba podotknout, že právě překročení močálu Chalupské slatě umožňovalo Kiliánovi unikat pohraničníkům, neboť se všeobecně předpokládalo, že tudy by se nikdo nepokoušel procházet. Nezapomeňme, že v těch dobách se při malém počtu ochránců hranic střežily hlavně silnice, křižovatky a jiná místa o nichž byl předpoklad že tudy půjdou potenciální narušitelé. Přímo lesem a přes močál si tehdy trouflo jen pár skutečných znalců těchto končin. (V románu byly bažiny umístěny pro větší efekt přímo na hranici.) Po příblížení k osadě Františkov následovalo překročení Vltavy po dřevění lávce a stoupání k Stolové a Stanové hoře a dále k silnici mezi Bučinou a Kvildou. Po jejím překročení se trasa stáčela přímo k státní hranici, kterou překračovala v oblasti pramenů Vltavy.

Kilián údajně překročil hranice téměř 2000 krát (v období 47-50) což i při započtení cest tam a zpět dává takřka cestu jednou denně….To je opravdu dost nepravděpodobné. Nicméně faktem je, že teprve údajně 2000 cesta v květnu v roce 1950 se mu stala osudnou a na skalce (nyní již zarostlé) nad lávkou přes Vltavu u Františkova, jej překvapili palbou ze samopalů číhající pohraničníci. Kilián se snažil odlákat pozornost od hlavní skupiny na sebe, což se mu podařilo, avšak kromě něj byli ostatní ,poněvadž neznali terén, během několika dnů pochytáni. On sám poté již dále štěstí nepokoušel a skončil jako obyčejný obchodník se dřevem v bavorském Rohrnbachu.