Jak vlastně probíhalo střežení státní hranice a jak se měnilo s průběhem ubíhajících let?

1945-1948

V období let 1945 až 1948 byla hranice střežena především za účelem zabránění pašování, pronikání záškodnických skupin tzv. wehrwolfů na naše území, případně útěkům rozprášených oddílů Ukrajinské povstalecké armády a Ruské osvobozenecké armády (banderovci, vlasovci) přes naše území na západ. Po roce 1946 nastupuje ještě další úkol a to zabránit návratu odsunutých Němců, kteří se sem vraceli pro majetek ukrytý při odsunu.

Toto období (do roku 1948) se vyznačovalo ještě určitým prvorepublikovým přístupem (u některých příslušníků - zvláště nekomunistů) ke střežení hranice (hranice dlouhá a nás pár ji neuhlídá), nicméně i v této době docházelo na hranici k tvrdým střetům, při kterých byli zranění i mrtví. V tomto období byl taky vypracován systém střežení hranice, který se s postupem doby měnil podle nabytých zkušeností. Viz ukázky z materiálů.

V praxi šlo o rozdělení úseku např. pohraniční čety SNB na tři sledy. První sled probíhal bezprostředně podle státních hranic, měl malou hloubku a byl nepřetržitě (samozřejmě podle stavu mužstva) střežen. Službu v prvním sledu vykonávaly pohraniční čety SNB, stálé stanice SNB a finanční stráž jako sestava pružná.

Druhý sled byl vytvářen v hlubším pásmu směrem k celní hranici a třetí sled sahal až přímo k celní hranici (pomyslné čáře, kam až mohly být prováděny kontroly zboží, nejedná-li se o "pašunk"). Tyto dva sledy zabezpečovaly stálé stanice SNB obchůzkami a prostorově. Pohraniční čety SNB se výkonu účastnily pouze na vyžádání a jako asistence.

Prostorové střežení se provádělo podle tzv. vztažných bodů. Velitel pohraniční čety SNB vyznačil všechny body a objekty svého úseku důležité jak pro orientaci, tak pro výkon služby jako "vztažné body", s poloměrem kružnice 1 km. Jejich střežení bylo nepravidelné.

Další způsob byly tzv. čekané, což byly mimořádné, skryté hlídky se zvláštním úkolem a byla jim určována přesná stanoviště. Všechny tyto hlídky byly minimálně dvoučlenné.

Výzbroj a výstroj

Hlídky byly v případě příslušníků NB vyzbrojeny převážně Německou kořistní výzbrojí, samopaly MP 41R, taktéž výstroj (kožichy, maskovací pláště) pocházela od Německé, či Ruské armády. Příslušníci Finanční stráže a Celní stráže měli většinou své původní prvorepublikové vybavení.

Například v roce 1947 měli pohraničníci pro výkon služby na státních hranicích 5312 pistolí vz.27, 5746 kusů pušek vz.98 a 33, 2400 samopalů vz. 41R (šmajzry) a 527 kulometů vz.34N.

Materiální vybavení bylo špatné. Pouze 63% pohraničníků mělo vyhovující výstroj z česané příze, zcela např. chyběly gumové vysoké boty, pro službu v močálovitém terénu dost důležité.

Ani zásobování nebylo bez závad. Stále existoval lístkový systém. Od podzimu 1947 do začátku roku 1948 byl např. měsíční příděl na osobu 8,5 kg chlebovin, 1200g cukru, 6kg brambor atd. Máslo a mléko bylo pouze pro děti.

I za těchto podmínek se ovšem pohraničníci "činili", např. v letech 1946-1947 bylo na úseku praporu České Budějovice s 292 km svěřeného úseku, při stavu 672 pohraničníků, zadrženo 672 narušitelů.

pokračování - chránit